Fyzikální limity vozu
Většina řidičů se bohužel nikdy nedozví, jak se chová jejich vůz v kritických situacích. Mnozí v tu chvíli nezvládnou nedotočivý, či přetáčivý smyk, neví, jak auto reaguje při prudkém brzdění, nebo jak správně postupovat při jízdě na náledí, případně za velmi silného deště. Kurzy bezpečné jízdy by proto měly být pro řidiče povinné, a co by bylo ještě vhodnější – investovat prostředky nikoliv na často zbytečné policejní kontroly, ale právě na prevenci – výuku řidičů. Takové kurzy by bylo možno alespoň částečně hradit ze státního rozpočtu. V autoškole vás zkrátka nenaučí vše potřebné, není na to dostatek času a technických prostředků.
Elektronický asistent – nešvar dnešní doby
Patří sem pohon všech kol, systémy ESP, protiblokovací ABS. Řadě z nás se totiž pořízením takového vozu automaticky zvedne falešné sebevědomí a domníváme se, že snad můžeme s autem vzlétnout. Pak se tedy nelze divit, když vystrašený mladík ve čtyřkolce s ABS a ESP končí v prudkém lijáku ve svodidlech po stošedesátikilometrové rychlosti, a situaci komentuje tak, že je přece jeho vůz na takové podmínky stavěný. Všechny tyto elektronicky řízené systémy pouze vypomáhají, nikoliv aby řešily situaci na silnici za samotného řidiče.
Agresivita a oplácení
Je až s podivem, kolik řidičů oplácí agresivní styl jízdy, anebo neadekvátně reaguje na chyby jiných účastníků silničního provozu. Nikdo z nás není neomylný a chyb se dopouštíme docela běžně. Pochopitelně je děláme i za volantem. Zachovat v tu chvíli chladnou hlavu a mávnout rukou nad nějakým prohřeškem je rozhodně pozitivnější, než někoho pronásledovat, nadávat mu, a oplácet mu stejnou mincí. Zkrátka chování typu „oko za oko, zub za zub“ bychom si měli odpustit.
Ztráta soustředění
Ta provází řidiče často v situacích monotónních, většinou na dálnici, nebo na silnici se slabším provozem. To vše se dá tolerovat a předpokládat, ale nejhoršími nešvary jsou jízda při spánkovém deficitu a silné únavě, nebo telefonování za jízdy. Řadu problémů způsobuje také navigace, a dokonce i poslech rádia, nebo diskutování se spolujezdci. Ne nadarmo se totiž říká, že nejbezpečnějšími řidiči jsou ti, co řídí autobusy MHD – nejsou rozptylování a obtěžování spolucestujícími, trasu dobře znají, nepoužívají ani navigaci, ani mobil, většinou ani rádio, a plně se soustředí na samotnou jízdu.