Když se řekne Deep Purple in rock, každému rockovému hudebníkovi či posluchačovi určitě vyvstane před očima modrošedý obal hudebního alba, na kterém jsou hlavy tehdejších členů tohoto hudebního uskupení stylizovány do podoby památníku Mount Rushmor, s tím rozdílem, že prezidenti jsou na skutečném památníku čtyři, kdežto „párplů“ je pět. Autor výtvarné podoby této hříčky asi netušil, že podobným způsobem, jako ovlivnili nejen severoamerický kontinent prezidenti George Washington, Thomas Jefferson, Theodore Roosevelt a Abraham Lincoln, ovlivní nejen rockovou hudbu muzikanti Jon Lord(klávesy), Ritchie Blackmore (kytara), Ian Paice (bicí), Roger Glover (baskytara) a Ian Gillan (zpěv).
Tato jistě nejlepší sestava britských Deep Purple za celou dobu jejich více než půl stoleté existence však nebyla v osobních vztazích žádnou idylkou podobnou Rychlým šípům. Zejména mezi Blackmorem a Gillanem panovalo upřímné nepřátelství, se kterým si zbývající členové kvintetu nevěděli příliš rady. Podle rčení, že všechno špatné je k něčemu dobré, naopak soupeření o nastavení hudebního stylu kapely mezi Blackmorem a Lordem přineslo posluchačům sladké ovoce, neboť oba si částečně prosadili své. Výsledkem byl doposud nevídaný, či spíše neslýchaný řinčivý tvrdý rock prosazovaný kytarovým virtuózem Blackmorem (úvodní skladba alba Speed King), který geniálně a vkusně zjemňují klávesy ke klasické hudbě tíhnoucího Lorda (snad nejznámější světová rocková balada a zároveň „vypalovačka“ Child In Time). S jistou nadsázkou by se dalo říci, že kdo slyšel tyto dvě skladby, ví o hudbě Deep Purple tehdejšího patrně nejslavnějšího období vše.
Bylo by krajně nespravedlivé nezmínit se o lvím podílu ostatních členů na stavbě tohoto hudebního skvostu. Přesná, nekompromisní, dech beroucí rytmika dua Paice, Glover a podmanivý Gillanův vokál, střídající něžné procítěné pasáže s frenetickým jekotem v tom nejlepším slova smyslu. Basák Glover navíc odvedl obrovské penzum práce ve studiu. Album vznikalo především ve vlastní umělecké režii členů Deep Purple, pouze pod nepatrným dohledem studiových profesionálů. Možná to je pravá příčina jeho úspěchu a zaslouženého spočinutí na piedestalu rockové historie. Tak příjemný poslech.
